Složitá hudba s prostou pointou – v mládí má všechno grády velkého orchestru.
Pet Sounds
The Beach Boys
20
Aranžmá Briana Wilsona přinesla do rockové hudby bezprecedentní propracovanost, ale zároveň vystihovala prostý, poetický fakt – v mládí má všechno grády velkého orchestru. V době, kdy začínaly kapely jako The Velvet Underground využívat pop k prozkoumávání současných ožehavých témat, se album Pet Sounds obracelo do minulosti k fantastickým představám popu 30. let a exotice 50. let, ke starému Hollywoodu a počátkům televize. A jakkoliv posvátně na nás může album působit (Wilson nazval svůj další projekt Smile „teenagerskou symfonií pro Boha“), dává naprosto smysl, že jeho spolutextař Tony Asher pocházel z reklamního prostředí. Navzdory svým velkým ambicím Wilson taky věděl, že musí vytvořit něco vlídného, bezprostředního a univerzálního.
„Lidi díky tomu opravdu pochopili, že album může být jedna neuvěřitelná jízda.“
Graham Nash
Ze všech odkazů Pet Sounds je tím nejhlubším myšlenka, že pop – cosi dostupného a extrovertního – může posloužit k odhalení hlubokých, vnitřních světů. Wilsonovy experimenty s LSD tu nejsou vystavovány na odiv nijak okatě, ale je tu místy slyšet, jak se snaží vydolovat pocity pohřbené tak hluboko, že pokusit se je najít znamená vyrazit na velké dobrodružství.