Kultovní kapela našla svůj hlas a nebála se nevšedních experimentů.
Led Zeppelin II
Led Zeppelin
27
Přestože britský blues rock v pomalejším, intenzivnějším a hlasitějším podání na debutové desce z roku 1969 místy působil těžkopádně, o osm měsíců později na následném albu Led Zeppelin II už zněl harmonicky. Jasně na něm bylo znát, kolik času kapela strávila na turné. Zatímco pár písní vznikalo nebo dozrávalo na živých koncertech (obzvlášť „Whole Lotta Love“), jiné odrážely vztahy mezi členy skupiny, kteří pak skládali výrazně přímočařejší hudbu a nebáli se přitom zariskovat nebo se vydat nevšedním směrem.
I když velkou pozornost strhla často doslovná inspirace afroamerickým bluesem, vystihnout celou skutečnost – a odkaz kapely – je náročnější. Na desce Led Zeppelin II slyšíme mladé Brity, pro které blues není jen progresivní pózou, ale tajemnou studnou poznání. Vzešlo z ní „Thank You“ s mlhavým, rustikálním keltským nádechem nebo „Ramble On“, u kterého se Jimmy Page inspiroval vizí J. R. R. Tolkiena. Kapela při práci na albu konečně rozluštila, jak má blues rock zvukově ztvárnit tak, aby nebyl hned k poznání.