Beastie Boys táhli na Hollywood a zcela převrátili celou ideu hip hopu.
Paul’s Boutique
Beastie Boys
48
V roce 1989 prožívalo samplování v hip hopu ještě pořád éru „divokého západu“, než soudní spory způsobily, že se tahle volná praxe začala potýkat s právními překážkami. V podobném období revolty se ve stejném roce nacházeli i Beastie Boys, když se z rodného New Yorku přestěhovali do Hollywood Hills, aby mohli těžit z úspěchu alba Licensed to Ill. Paul’s Boutique je pak divokým freneticky znějícím střetem obou etap.
„Rozhodli jsme se, že na desku dáme všechny ty střelené nápady, které jsme měli.“
Adam „Ad-Rock“ Horovitz
Beastie Boys
Po nepříjemném rozchodu s vydavatelstvím Def Jam Records i Rickem Rubinem se produkce Beasties ujala alžírské dvojice The Dust Brothers. V pestrobarevné smršti samplovaného vintage funku a soulové hudby (některé samply nebyly známé, všechny ale byly brzy finančně nedostupné) zazněl i úryvek písně „The End“ od The Beatles, ve které se Mike D, MCA a King Ad-Rock vyžívali v odbrzděné hedonistické radosti a vandalismu s image rozjívených fracků. Neznělo to jako nic, co by oni či kdokoliv jiný vytvořil předtím. Šlo zároveň o obrovský komerční propadák. O tři roky později již vyměnili potenciálně sporné samplování za živé nástroje a potřetí se vraceli na scénu. Paul’s Boutique však zůstává pomníkem umění samplování a vrcholem hip hopu v jeho nejvynalézavější a nejzlomyslnější podobě.