Snová studie, kterou gotické ikony ukázaly ambice naplnit stadiony.
Disintegration
The Cure
56
Čtyři roky poté, co gotické legendy Cure příjemnějšími melodiemi desky The Head on the Door udělaly tlustou čáru za klaustrofobní intenzitou počátku 80. let, vybrousily osmým albem popovou intuici a zaměřily pozornost směrem ke stadionům.
„Když se dostanete k Disintegration, je najednou všechno ještě divnější a temnější, což bylo přesně to, co mě bavilo.“
Kaskade
Disintegration je studie nevšední nálady – tesklivé, hluboké melancholie, která inspirovala (a byla inspirovaná) vlnami britského shoegaze a dream popu. Alternativní stálice „Pictures of You“, „Lovesong“ a „Fascination Street“ jsou stejně bezprostřední a nesmazatelné jako ostatní díla jejich katalogu, ale protože v nich kapela drží emoce na uzdě, i durová tónina písní jako „Plainsong“ namísto jasu přináší sytější, bohatší barvu.
Jsou v nich znát ozvěny dřívější charakteristické bezútěšnosti, ale úpadek do zoufalství je tentokrát zvláštně přívětivý, jako by si Robert Smith uvědomil, že se i za nejmrazivější noci udrží v teple, když se zahalí do vlastní samoty. A přenesl přitom gotiku i s jejím zarytým publikem do mainstreamu.