Vrchol neosoulového hnutí 90. let s notnou dávkou černošské inovace.
Voodoo
D'Angelo
57
Když D’Angelo na přelomu století (a pět let po debutové desce Brown Sugar) vydal své mistrovské dílo Voodoo, hned bylo jasně znát, že se vyhnul obávanému propadu kvality, který druhá alba často provází. Umělecky roztáhl křídla a nebránil se nové umělecké inspiraci, ale přitom nezapomněl uctít minulost. Neo soul, který nabízel alternativu k okázalejšímu, ráznějšímu devadesátkovému hip hopu a R&B, tehdy vyvrcholil právě albem Voodoo – notnou dávkou černošské inovace s příchutí blues, jazzu, soulu, funku i gospelu a ochutnávkou celého spektra emocí, od zoufalství až po extázi.
Jeho hloubavé písně při poslechu pohltí, zvlášť když překonají šestiminutovou hranici. Za své mluví například jeho nejznámější singl „Untitled (How Does It Feel)“, který svým tempem přímo svádí, nebo cover „Feel Like Makin’ Love“ od Roberty Flack. Navozují přívětivou atmosféru, ve které instrumentální doprovod uhrane stejným dílem jako D’Angelův povznášející falzet. Zatímco deska Brown Sugar zažehla jiskru, ve Voodoo se rozhořela nespoutaná experimentace, která spojila volnou improvizaci s precizností mistra svého řemesla.
„Celá jeho produkce, aranžmá i samotný doprovod, má v sobě nesmírnou lehkost. Nic nepůsobí nuceně ani na sílu. Tu eleganci jsem si zamilovala.“
Sara Bareilles